18.-19.4.

19. dubna 2013 v 14:21 | Jane Kasumi |  Deníček
OK, dneska to bude takové jinačí... mám za sebou ten nejnepříjemnější týden, jaký si dokážu představit... jsem unavená, smutná - prostě depka 5.stupně. A to je zlé...
takže... mám pocit, že je na mě Jashin dost naštvaný. Včera jsem například nevěděla, jestli je moje - ehm - nejlepší kámoška vůbec na mé straně. Koupila jsem si sešity a vracela jsem se kolem Tesco Expresu zpátky domů, abych si je nadepsala a začala do nich psát knížku Dítě černé Aury. Jasně, jsem někdy otravná a nepříjemná, ale tohle se fakt nemuselo stát...
Takže, má nejdražší kamarádka/sensei/,,dcera" Marťa šla z Tesca s mojí kamarádkou-nekamarádkou Štěpou. A to, co jsem slyšela Štěpu říct, mě zasáhlo tak, že jsem se šla vybrečet někam, kam nikdo, kdo by jí to mohl vyžvanit, nikdy nechodí - na hřiště. Deváťáci měli zrovna tělocvik, takže jsem s předstihem věděla, že půjdeme ven běhat štafetu. Nic extra. Našla jsem tam ještě sedět tři holky, které holky od nás dlouho odsuzovaly - Anet, Kája a Terka D.
Složila jsem své sešity a vylila jsem jim, co se mi stalo. Zvedly mi sebevědomí. Ještě že takové existují. :)
Pak potřebovala učitelka čtvrtou do štafety. Nabídl se i kluk z devítky (?) který ... No, je to takový případ. Když jsem byla na prvním stupni, naučil se mě - jako hodně lidí - nesnášet, štítit se mě. Není to ale oboustranné. Mě je takový lhostejný - nemám potřebu s ním mluvit, ani ho zbít....
Takže - pani učitelka nám nabídla, že teď budeme cvičit. Já to vzala - musela jsem se odreagovat. Pak jsem si mohla odpočinout na další hodině. To se mi ale nechtělo. Jen jsem si vymezila chvíli, abych si pořádně zavázala své pomalu se rozvazující boty. A další hodině už to vypadalo, jako že se o velké nic nestalo.

Dneska to byl běh na dlouhou trať. První hodinu jsem si psala do sešitu poznámky o Evropě, druhou jsem dostala poznámku za to, že jsem neměla domácí úkol a další přestávku...(smrk)... jsem o jednoho spolužáka přetáhla svou knihu... Jashin mě potrestal tím, že se mi zmačkala a roztrhla obálka a první a nejpracnější strana... Zlobila jsem se, plakala... Ale kámoška TerkaN. mi půjčila izolepu, takže se to přečíst dalo. I tak jsem PatrikaZ zmalovala, protože mi roztrhl něco, v co jsem vkládala velkou naději. Šmejd debilní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama