Tohle je báseň o klukovi,který je o trochu starší,než já a bohužel je...no... netrápí ho moc,kolik bych pro něj obětovala, kdyby mě měl rád.
Milý ,vstřícný,chytrý hezký,
jeho očí šlehaj blesky.
pro mě osud bývá těžký
Musím chodit pořád pěšky.
I když někdy k rozthání.
Tehdy byl jedinný
úsměv smutek záhání
jeho oči ve výraz nevinný.
Byl to můj nepřítel - ale pak se stalá změna.
Měli jsme společné zájmy - podobné plány.
A když jsme stáli tam - byla jsem němá.
No tak,kytaro,hraj mi - však jsou mi známy.
Změnil se kvůli své holce.
Je to stěží přešla
Jak tak básnil o své Terce.
Ani já jsem nemohla
zapřít že ho miluju.
světlo na zdi maluju.
Jak to,že ho málo znám?
A přitom ho tak ráda mám?
Jeho úsměv mohl můj být.
O tom můžu teď jen snít.