Zámek Romana Navrátila

19. prosince 2012 v 12:31 | Amber Lisa |  Pro ty,které miluji
Tohle je báseň o klukovi,který je o trochu starší,než já a bohužel je...no... netrápí ho moc,kolik bych pro něj obětovala, kdyby mě měl rád.

Milý ,vstřícný,chytrý hezký,
jeho očí šlehaj blesky.
pro mě osud bývá těžký
Musím chodit pořád pěšky.

I když někdy k rozthání.
Tehdy byl jedinný
úsměv smutek záhání
jeho oči ve výraz nevinný.

Byl to můj nepřítel - ale pak se stalá změna.
Měli jsme společné zájmy - podobné plány.
A když jsme stáli tam - byla jsem němá.
No tak,kytaro,hraj mi - však jsou mi známy.

Změnil se kvůli své holce.
Je to stěží přešla
Jak tak básnil o své Terce.
Ani já jsem nemohla
zapřít že ho miluju.
světlo na zdi maluju.

Jak to,že ho málo znám?
A přitom ho tak ráda mám?
Jeho úsměv mohl můj být.
O tom můžu teď jen snít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama